Sin'dorei a démoni
Vraťme se ještě k tolik populárním černokněžníkům a démonologům či tzv. "krvavým mágům" v roleplay. Na počátku tohoto článku je ovšem třeba rovnou oznámit, že vysávání energie z démonů, používání démonické krve a všeobecně krve jako obětiny pro pohon kouzel NIKDY NEBYLY NORMOU většinové společnosti Quel'Thalas, jakkoli se to tak někteří snaží hrát.
O Princově temném paktu s Illidanem se v Azerothu dlouhé roky nevědělo - autorství způsobu získávání magie z krystalů, bytostí, věcí a okolí jejím "vysáváním" bylo Rommathem obratně připsáno samotnému Kael'thasovi a veškeré informace o Illidanovi, nágách a démonech byly vynechány. Stejně tak velká většina populace nesouhlasila s využíváním M'uru jako nedobrovolného zdroje Světla a pohrdala Řádem Krvavých rytířů v jeho počátcích. Dovedete si představit, jak by asi tito tradiční elfové, krmení propagandou ze strany triumvirátu, reagovali na drastické metody, ke kterým se Princ a jeho lidé uchýlili v Outlandu?
Pro srovnání účinků démonické krve a čistě felové energie již v jiných článcích bylo řečeno, že první druh sycení magické závislosti dokázal elfy nasytit na celé dny, ale byl běžný jen u těch, kteří Prince následovali až do Outlandu. Jeho silné dávky měly velké vedlejší účinky způsobující násilnější chování, hedonismus, sobectví a rostoucí touhu po další a silnější dávce. Více o projevech magické závislosti najdete třeba zde.
Běžný obyvatel Quel'Thalas by cokoli takového nepřipustil (tím méně před očima svých dětí) ani v dobách totalitního státu. Felová energie samotná byla do Silvermoon dovážena ve formě krystalů, prachu a lektvarů, nikoli v podobě démonů samotných!
Fel a krvavá magie
Proč elfové s používáním moci démonů začali je jasné z lore. Oslabeni svými abstinenčními příznaky prchli do Outlandu před rasistickým maršálkem Garithosem, který jim nedal jinou možnost, než se spojit s nágami sloužícími Illidanu Stormrage.
Jejich filozofií v tu dobu byla touha za jakoukoli cenu přežít - a onu "jakoukoli cenu" pokud možno zaplatit až "zítra", ne dnes.
Z uvážlivých a konzervativních ochránců Quel'Thalas se stali vlivem okolností elfové, kteří neváhali pro svůj úspěch použít ani drastičtějších metod. Ve srovnání s Garithosem se jim logicky Illidan Stormrage zdál jako rozumnější vůdce hodný následování. Schopnější a čestnější, než kdokoli další, koho tou dobou měla Aliance k dispozici (alespoň ta, kterou potkali elfové v Silverpine). Fakt, že je Illidan naučil sytit magický hlad, jen přispěl k jejich dalšímu obdivu. A že si Illidan sám bral většinu své moci z démonů, kterým se čím dál víc podobal? Kdo by se toho bál na místě, jako je Outland, kde jsou démoni častější, než tráva v Azerothu? Navíc je Illidan naučil, jak ovládat a spoutat démonickou energii podle jejich vlastní vůle... ne jako ty patetičtí orkové, kteří démonům podlehli.
I přesto, samotný fakt, že se elfové nakonec přiklonili k využívání démonické energie pro své cíle, je vyslal na temnou cestu, která mohla skončit jen šílenstvím a destrukcí, jak se stalo Kaelovi. Začali pohlížet na každou energii - bez ohledu na její původ - jako na zdroj, který mohou bez skrupulí a bez milosrdenství ovládnout a vysát jej. Časem jejich touha po nasycení magické závislosti sílila a měnila se ve zvrácenou touhu po větší a větší moci.
Ve chvíli, kdy Kael'thas spatřil magickou vesmírnou pevnost naaru, zvanou Tempest Keep, viděl jen další zdroj energie k dobytí a ovládnutí. Pevnost dobyl, aby ji využil k vyčerpání magických energií z celého okolního světa pro sebe a svůj lid, ale jako bonus dokázal zotročit i naaru, které zůstalo na palubě, aby pevnost chránilo. Kael'thas už v té chvíli naaru neviděl jako cítící bytost s vlastní vůlí, ale jen jako další zdroj k nasycení magické závislosti jeho lidu. Elfové následující Prince v Outlandu začali být postupem času zatvrzelí a přivykli si na věci, které museli dělat, aby získali víc magie.
Krvavá magie je v lore popisována jako obětní magie, zaměřená převážně na studium démonického ohně - už jednotky Krvavých mágů z W3: the Frozen Throne se odvrátily od ledových kouzel Aliance, nahradili je mnohem přímočařejší destrukcí: ohněm, ovládáním démonů (banish), vysáváním many a ultimátně i povoláním fénixe do svých služeb. První a nejmocnější krvavý mág byl samozřejmě Kael'thas Sunstrider, jehož historii dobře známe.
Existovala domněnka, že všichni Krvaví mágové vlastní zelené sféry, do kterých uvězňují duše poražených démonů a používají je k pohánění kouzel - lore z Blood of the Highborne však naznačuje původ Kael'thasových "verdant spheres" - jsou to tři Měsíční krystaly, které původně udržovaly ochranné pole kolem Silvermoon, zvané ban'dinoriel. Vzhledem k jejich vzácnosti a tomu, že na jejich proměnu v zelené sféry byla zapotřebí uvolněná energie vzniklá přetížením samotné Sluneční Studny, je jasné, že Kael'thasovy sféry byly mnohem mocnější, než jakékoli kopie, které si udělal řadový Krvavý mág.
Filozofií Krvavých mágů bylo zvyšování jejich zbývající magické moci za každou cenu včetně upsání se Plamenné legii, v bláhové víře, že to oni ovládnou démony - a ne naopak.
Z lore MoP víme, že Krvaví mágové existují dále v řadách Magistrů podléhajících přímo Rommathovi, ale nejsou přítomni v Quel'Thalas - Lor'Themar uděluje rozkaz k jejich svolání pro bitvu proti Alianci na Isle of Thunder.
Spolu s informacemi z questů to tedy naznačuje přetrvávající fakt, že démonická magie nikdy nebyla přijímána a tolerována širokou veřejností Quel'Thalas a Krvaví mágové jsou spíše průzkumníky v terénu, než uznávanými autoritami v odborné i laické veřejnosti. Jejich status po obnovení Studny tedy spíše klesl.
Pokud tedy hrajete elfa, který v minulosti sloužil Princi, máte nárok na temnější minulost, než elfové, kteří nikdy neopustili Azeroth. Myslete ale na to, že většina krvavých mágů není vítána ve městech a akademiích, najdete je vždy v terénu (viz Bloodmage Lynnore a Drazial v Blasted lands, jednotky asistující orkům v Hellfire Peninsula - v Thrallmar, krvaví mágové Laurith a Alkor, snažící se vyhladit magnataury v Borean Tundra) a i oni sami zmiňují, že jejich druh magie je mnohými opovrhován, či jsou z něj běžní smrtelníci zděšeni.
Obcování se sukubami
Toto téma bylo diskutováno na několika RP fórech a blozích - pokud se tedy již budeme bavit o warlocích z řad sin'dorei: mají muži Krvavých elfů intimnější styk se sukubami, než je u černokněžníků jiných ras běžné? Řada fanartů a fanfikcí by tomu naznačovala - v oficiálním lore k tomu nenajdete téměř nic krom faktu, že démoni skrytě pracující ve sklepeních a podzemích Silvermoon (ať už jako dozorci nad leper-gnómy v barvírně látek, nebo povolaní sluhové u trenérů warlocků) jsou téměř výlučně sukuby. Jedna z nich dokonce doprovází svého pána Keyanomira po povrchu - i když v nechvalně proslulé uličce města, kam slunce nikdy nesvítí a stráže zavítají jen velmi zřídkakdy.
Na celou otázku snadno získáte odpověď, pokud se zamyslíte nad tím, jaký je koncept samotné sukuby, ať už mimo WoW jako manifestace ďábla určené k svádění mužů, nebo její samotný (pro některé celkem pohledný či přitažlivý) herní model v téměř nulovém oblečení a s bičíkem v ruce, kterým v pravidelných intervalech pošvihávají za vydávání postelových zvuků (každému podle jeho gusta, že). Z toho všeho lze usoudit, že sukuba je koncept postavy určené k erotice či sexu a je dost pravděpodobné, že se tělesným hrátkám s ní v soukromí oddává mnohý černokněžník (nejen elf).
Druhou odpovědí by mohlo být samotné propojení drog a sexu v reálu - již od starověku se dá říci, že mají dlouhou a temnou společnou historii (všemožné afrodisiakální či omamné látky a sexuální rituály atd.). Pro efla je magie jako droga. Sukuba je magická bytost. Odpověď i tady směřuje tedy k tomu, že spíše ano - a Krvavý elf by měl o důvod víc se sukubou obcovat, než černokněžník, který nikdy netrpěl abstinenčními příznaky způsobenými závislostí na magii.
Jinou otázkou je, zda byste toto měli pokládat za normu: nemyslím si. Pravdou je, že z perspektivy hráče, který v reálu není závislákem na magii, je pohled na sukubu prostě pohledem na polonahou ženu s kopýtky, rohy a křídly, která se stylizuje do BDSM. Z pohledu elfa, který jistou dobu trpěl nedostatkem many, by taková bytost tedy kromě sexuálního uspokojení mohla znamenat i způsob nasycení vlastního hladu po magii. Pak je tedy pravděpodobné, že by sáhl právě po tomto druhu démona hned ze dvou důvodů - a proto je v podsvětí potkáte častěji. Narozdíl od jiných povolatelných démonů není navíc sukuba primárně určena k destrukční magii, ale subtilnější formě mentální magie, což také více odpovídá elfí mentalitě.
Otázka na všechny černokněžníky (nejen krvavé elfy) v roleplay tedy zní: proč vlastně ze všech svých démonů vyvoláváte právě sukubu? Protože je tak dobrá v boji? Nebo protože s ní chcete mí styk? Nebo prostě proto, abyste světu a ostatním ukázali, že dokážete ovládat něco, co je v důsledku vlastně magickou ženou ve vaší moci? Zkuste být upřímní sami k sobě, než ji začleníte do svého RP.